Dítě si neumí hrát? Hra je dovednost, kterou se některé děti potřebují naučit

Když byl můj syn malý, hrál si trochu jinak.

Jeho oblíbenou hrou bylo tahání židlí do řady a jízda autobusem. My jsme seděli na židlích jako cestující a on autobus řídil.

Jindy zase padal do pomyslné díry, ze které jsem ho musela stále dokola zachraňovat. A znovu. A znovu.

Hračky měl rád, ale často si s nimi hrál jinak, než bych očekávala. Zatímco jiné děti stavěly příběhy, vařily v dětské kuchyňce nebo si hrály na obchod, jeho hra měla svá vlastní pravidla.

Tehdy jsem tomu nerozuměla. Až časem jsem pochopila, že hra není samozřejmost.

Mnoho lidí předpokládá, že si každé dítě umí hrát samo od sebe. Ve skutečnosti je hra složitá dovednost, která se postupně vyvíjí a kterou se některé děti potřebují učit stejně jako komunikaci, sebeobsluhu nebo sociální dovednosti.

Proč je hra pro dítě důležitá?

Hra není jen způsob, jak zabavit volný čas.

Právě během hry se dítě učí poznávat svět kolem sebe, rozvíjí představivost, řeší problémy, učí se komunikovat, spolupracovat s ostatními a zvládat nové situace.

Při hře si dítě osvojuje mnoho dovedností najednou:

• napodobování,
• komunikaci,
• střídání rolí,
• řešení problémů,
• soustředění,
• sociální interakce,
• samostatnost.

Proto odborníci považují hru za jednu z nejdůležitějších součástí dětského vývoje.

Proč si některé děti hrají jinak než ostatní?

Každé dítě je jiné.

Některé děti začnou spontánně vytvářet příběhy s figurkami, panenkami nebo autíčky. Jiné dávají přednost opakování stejných činností, řazení předmětů nebo aktivitám s jasnými pravidly.

To neznamená, že si nehrají. Jen si hrají jinak.

Odlišný způsob hry může souviset například s:

• autismem,
• opožděným vývojem řeči,
• obtížemi v porozumění,
• potřebou větší struktury,
• potížemi s představivostí,
• obtížemi v sociální komunikaci.

Dítě často není líné ani nezlobí. Jen nemusí vědět, jak si hrát způsobem, který od něj dospělí očekávají.

Jak poznat, že dítě potřebuje při hře podporu?

Některé děti potřebují více vedení a konkrétních ukázek.

Může se stát, že:

• si stále hrají stejným způsobem,
• používají hračky neobvyklým způsobem,
• nevědí, jak začít novou aktivitu,
• rychle ztrácí zájem,
• čekají, až je někdo povede,
• nezapojují do hry další děti,
• neumí si samy vybrat činnost.

To neznamená, že si neumí hrát vůbec. Často jen potřebují podporu při rozvíjení herních dovedností.

Jak dítě učit hře?

Dobrou zprávou je, že hra se dá rozvíjet.

Stejně jako dítě učíme nové dovednosti v jiných oblastech, můžeme ho postupně učit i hře.

1. Ukažte dítěti, co má dělat

Některé děti potřebují vidět konkrétní ukázku.

Nestačí říct: „Hraj si s autíčkem.“

Pomoci může, když dítěti ukážeme, jak autíčko jezdí, zastavuje, parkuje nebo převáží náklad.

2. Vycházejte z toho, co dítě baví

Pokud dítě miluje autobusy, dinosaury nebo zvířata, využijte jeho zájmy.

Právě oblíbené téma bývá nejlepší cestou k rozvoji hry.

3. Postupujte po malých krocích

Nejprve může dítě napodobovat jednoduché činnosti.

Teprve později přidávejte:

• krátké příběhy,
• střídání rolí,
• zapojení dalších osob,
• řešení jednoduchých situací.

4. Využívejte názornost

Mnoha dětem pomáhá, když mají aktivitu přehledně uspořádanou.

Obrázky, fotografie, vizuální návody nebo strukturované aktivity mohou dítěti ukázat, co dělat a jak pokračovat.

Právě proto bývá vizuální podpora užitečným pomocníkem nejen při komunikaci, ale také při rozvoji hry.

Hra není samozřejmost

Když se dnes ohlédnu zpět, vidím, že můj syn si hrál. Jen ne způsobem, který jsem tehdy očekávala.

Potřeboval čas, zkušenosti a podporu.

A stejně je to i u mnoha dalších dětí.

Pokud si vaše dítě hraje jinak než jeho vrstevníci, nemusí to být důvod k obavám. Může to být jen signál, že potřebuje více vedení, názorných ukázek nebo příležitostí učit se novým způsobům hry.

Hra totiž není jen zábava.

Je to důležitá dovednost, která pomáhá dítěti rozvíjet komunikaci, sociální vztahy, představivost i samostatnost.

A má význam i do budoucna.

Schopnost smysluplně trávit volný čas, najít si zájmy a vědět, čemu se věnovat, je důležitá nejen v dětství, ale i v dospělosti. Právě naplnění volného času bývá pro mnoho lidí s poruchou autistického spektra náročné. Někteří nevědí, jak si vybrat aktivitu, jak začít nebo jak si volný čas samostatně zorganizovat.

I proto má smysl rozvíjet herní dovednosti už od dětství.

Když dítě učíme objevovat nové činnosti, zkoušet různé způsoby hry a nacházet radost v aktivitách, které ho baví, nepomáháme mu jen teď. Pokládáme tím základy pro budoucí koníčky, zájmy a smysluplné trávení volného času v dospívání i dospělosti.

Možná se tedy při hře nerozvíjí jen hra samotná. Možná se právě rodí zájmy a dovednosti, které bude dítě provázet celý život.

O autorce

Jmenuji se Monika a více než 18 let se věnuji dětem s autismem a kombinovaným postižením. Jsem máma dospělého syna s autismem a vedu denní stacionář, kde každý den hledám cesty, jak dětem lépe porozumět a pomoci jim zvládat běžné situace.

Ve své práci propojuji strukturované učení, vizuální podporu a rozvoj funkční komunikace. Sdílím jednoduché a ověřené postupy z praxe, které pomáhají dětem k větší samostatnosti a rodičům přinášejí větší klid a jistotu.

Tvořím také strukturované pomůcky (piktogramy, pracovní karty), které dětem pomáhají lépe porozumět světu a zažívat úspěch v každodenním fungování.

👉 Pokud vás zajímá můj příběh, přečtěte si více zde.

Pro víc tipů nás sleduj i na sociálních sítích!

 Facebook

 Instagram

Přečti si také na blogu:

• Od jakého věku používat komunikační kartičky? Jak začít s AAC u dětí
• Dítě nechce komunikační kartičky. Co to opravdu znamená?
• Komunikační kniha a děti s autismem: výběr ze dvou kartiček
• Piktogramy pro děti s autismem: Jak pomáhají porozumění a denní rutině
• Dobrý život, ne dokonalé chování: jak přemýšlím o autismu dnes
• a mnoho dalších článků na různá témata

Časté otázky o hře u dětí s autismem