Zákazy u dětí s autismem: proč „ne“ a „nesmíš“ často nefungují

U dětí s autismem (PAS) může mít zákaz, slova „ne“ a „nesmíš“, jiný dopad než u ostatních dětí.
Nejde o nevychovanost ani rozmazlenost. Často jde o způsob, jak dítě s poruchou autistického spektra zpracovává informace.

Zákaz je krátký a jasný pro dospělého.
Pro dítě s autismem ale často není dostatečně srozumitelný.

Slovo „ne“ zastaví chování, ale neříká, co má dítě udělat místo něj.
A právě konkrétní návod je pro děti s PAS klíčový.

Proč děti s autismem reagují na zákaz silněji

Děti s autismem často potřebují:

• jasné a konkrétní instrukce,

• předvídatelnost,

• klidné a strukturované vedení.

Opakované „nesmíš“ může vyvolat:

• zmatek,

• úzkost,

• přetížení,

• vzdor nebo uzavření do sebe.

Okolí to může vnímat jako nevhodné chování nebo nedostatek hranic.
Ve skutečnosti ale dítě může být jen zahlcené a nejisté.

Zkusme se na chvíli vžít do jeho situace. Ani nám není dobře v prostředí plném příkazů a zákazů. Když nevíme, co přesně se od nás očekává, roste napětí. U dítěte s autismem je tato citlivost ještě výraznější.

Pomáhá zákaz, nebo jiný přístup?

Tresty a přísné zákazy u dětí s PAS často nepřinášejí zlepšení. Naopak mohou zvýšit stres a narušit pocit bezpečí.

Mnohem lépe funguje:

• říkat co ano,

• ukázat jak konkrétně,

• nabídnout alternativní chování.

Například : „

Běžné situace doma

❌ Nesmíš křičet.
✅ Mluv potichu.

❌ Nelez na stůl.
✅ Na stůl patří talíř, ty stojíš na zemi.

❌ Nesmíš brát hračky.
✅ Půjč si, až ti je podá.

❌ Neházej to.
✅ Polož to na zem.

❌ Nesmíš běhat.
✅ Tady chodíme pomalu.

Dítě tak dostává jasný a srozumitelný návod.

Kdy je zákaz nutný

Jsou situace, kdy je rychlé a jasné „Ne!“ nezbytné.
Například při nebezpečí - silnice, horká plotna, ostré předměty.

V těchto chvílích je bezpečnost na prvním místě.

V běžných každodenních situacích ale často funguje lépe klidné vedení než opakované zákazy.

Nejde o hranice, ale o přístup

Děti potřebují hranice. To platí i pro děti s autismem.

Rozdíl je v tom, jakým způsobem jsou hranice předávány.
Nejde o to být přísnější nebo benevolentnější. Jde o to zvolit přístup, který je pro dítě s PAS srozumitelný a podporující.

Každé dítě je jiné. A proto i přístup k zákazům a nastavování hranic musí být individuální.

Pro víc tipů nás sleduj na sociálních sítích!

 Facebook

 Instagram

Přečti si další články, například:

• Když dítě s PAS nemá oční kontakt, neznamená to nezájem
• Pozdrav u dětí s PAS: proč děti s autismem nepozdraví a jak je učit sociálnímu pozdravu
• Zážitkový deník pro děti: vizuální podpora komunikace a porozumění
• Piktogramy ANO a NE – první krok ke komunikaci u dětí s autismem
• a mnoho dalších článků na různá témata