„On tu kartičku stejně nechce.“
Tuhle větu slyší rodiče dětí s autismem velmi často a často ji říkají sami sobě. Je v ní únava, pochybnosti i strach, že dělají něco špatně.
Dobrá zpráva je, že odmítání kartičky neznamená selhání. Velmi často to jen znamená, že dítě ještě není připravené tímto způsobem komunikovat, nebo potřebuje jiný přístup.
Odmítání kartičky není odmítání komunikace
Když dítě kartičku nevezme, neukáže na ni nebo na ni nereaguje, neříká tím „nechci komunikovat“. Často tím říká:
-
„Je to na mě moc rychlé.“
-
„Je to pro mě nové.“
-
„Zatím to jen pozoruji.“
- „Nevím, co po mě chceš.“
U dětí s poruchou autistického spektra je běžné, že nejdřív dlouho sledují, než samy začnou něco používat. Učení nemusí být hned vidět.
Kartička nemusí být v ruce dítěte
Jedna z nejčastějších chyb je očekávání, že dítě kartičku:
-
vezme do ruky
-
podá dospělému
-
ukáže na ni
-
naváže oční kontakt
Tohle všechno není nutné na začátku. Pro první krok úplně stačí, když:
-
kartička leží poblíž situace,
-
dospělý ji používá místo dítěte,
-
nic nevyžaduje a netestuje.
Například:
Dítě chce jablko → dospělý vezme kartičku „jablko“, pojmenuje ji a nabídne jablko dítěti.
Bez otázky. Bez čekání na reakci.
Pomalé tempo je v pořádku
U komunikace pomocí kartiček neplatí „čím dřív, tím líp“.
Platí spíš: čím klidněji a srozumitelněji, tím bezpečněji.
Možná je potřeba:
-
zpomalit
-
snížit očekávání
-
změnit způsob nabídky
I to, že je kartička „jen nablízku“, má smysl. Dítě si ji ukládá do paměti.
Vytrvalost a jednotnost jsou klíčové
Aby kartičky začaly dávat dítěti smysl, je velmi důležitá vytrvalost a jednotnost ze strany dospělých.
To znamená:
-
nabízet stejnou kartičku ve stejné situaci,
-
používat ji stejným způsobem,
-
aby ji používali všichni, kdo s dítětem jsou (rodiče, prarodiče, učitelé).
Když každý dělá něco jinak, je to pro dítě matoucí.
Když je situace stejná, kartička se stává předvídatelnou a bezpečnou.
Začátek komunikace může být nenápadný
Komunikace pomocí kartiček nezačíná tím, že dítě „správně reaguje“.
Začíná tím, že:
-
kartička dává smysl situaci
-
dospělý ji používá klidně
-
dítě má prostor bez tlaku
A to úplně stačí.
Pokud máš pocit, že kartičky „nefungují“, často je to jen signál, že je potřeba víc času, pomalejší tempo a jednotný přístup.
Pro víc tipů nás sleduj na sociálních sítích, děkujeme:-)
Facebook