Když dítě s PAS nemá oční kontakt, neznamená to nezájem

Nechce se dívat do očí. Uhýbá pohledem. Nebo se dívá jen krátce.

Mnoho rodičů dětí s poruchou autistického spektra tuto situaci zná velmi dobře a často se setkává i s nepochopením okolí.

Přitom absence očního kontaktu u dětí s PAS není projevem nezájmu, nevychovanosti ani odmítání vztahu. Je to jiný způsob vnímání světa.

ocni_kontakt


Proč je oční kontakt pro děti s PAS náročný

Oční kontakt znamená pro mozek zpracovávat:

  • pohled,

  • mimiku,

  • emoce,

  • slova,

  • tón hlasu

… a to vše najednou.

Pro mnoho dětí s PAS je to příliš podnětů v jeden okamžik. Aby se mohly soustředit na to, co slyší, potřebují pohled odvrátit.

To neznamená, že neposlouchají.
Často je to právě naopak.


Dítě se nedívá, ale vnímá

Některé děti s PAS:

  • sledují ruce nebo předměty,

  • dívají se vedle obličeje,

  • reagují až po chvíli,

  • odpoví doma, v klidu a bezpečí.

Jejich pozornost nejde přes oči, ale jinou cestou.
A ta je stejně platná.


A co když se dítě dívá jinak než „obvykle“

U některých dětí se může objevit opačný extrém:

  • dlouhý pohled,

  • intenzivní sledování obličeje,

  • pohled z velké blízkosti, 

  • zkoumání detailů.

I to není nevhodné chování, ale způsob zpracování informací.
Dítě hledá jistotu, orientaci, smysl.


Oční kontakt se může vyvíjet, ale pouze bez tlaku

U některých dětí se oční kontakt:

  • objeví postupně,

  • zesílí s věkem,

  • přijde jen v bezpečném vztahu,

  • zůstane krátký a přerušovaný.

A to je v pořádku.

Děti s PAS nepotřebují dril ani opravování typu „dívej se, když mluvím“.

Potřebují:

  • přijetí,

  • klid,

  • čas,

  • vztah bez podmínek.


Co je důležitější než oční kontakt

Místo otázky:
👉 „Dívá se?“

si můžeme položit jinou:
👉 „Je v kontaktu svým způsobem?“

Kontakt může vypadat takto:

  • zůstává nablízku,

  • poslouchá hlas,

  • reaguje gestem,

  • vrací se k vám,

  • hledá vás pohledem jen na okamžik.

I malý pohled se počítá.
A i bez něj může být vztah plný.


Pro rodiče: nejste sami

Pokud vaše dítě nemá oční kontakt:

  • není to vaše chyba,

  • není to známka špatné výchovy,

  • není to selhání dítěte.

Je to součást jeho neurodiverzity.

A to, co dítěti pomáhá nejvíc, není tlak na „správné chování“, ale bezpečný dospělý, který ho přijímá takové, jaké je.


Přečti si další články, například:

 

Děkujeme za komentář ❤️

Pro víc tipů nás sleduj na sociálních sítích!

 

Diskuze (0)

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: