Jak si odpočinout, když na to nemáš čas

20.2.2026

Sebepéče pro unavené mámy dětí s autismem

„Odpočinu si večer.“
„Až bude klid.“
„Až vyroste.“

Jenže s dítětem s PAS ten klid často nepřijde. Den je plný péče, hlídání, vysvětlování, přizpůsobování. A odpočinek se pořád odsouvá. Až jednou zjistíš, že už vlastně nemáš z čeho brát. Tenhle článek není o dokonalé sebepéči, ale o takové, která se vejde do obyčejného dne. Jen je potřeba na ni myslet a dopřát si pár minut pro sebe.

Odpočinek nemusí být dlouhý

Možná máš pocit, že odpočinek znamená hodinu sama, wellness nebo víkend pryč. Jenže realita je jiná. Tělo si umí oddechnout i na chvilku. I minuta zpomalení může pomoct. Nejde o délku. Jde o to, že na chvíli budeš myslet i na sebe.

jak_si_odpocinout

Malé pauzy během dne stačí

Nemusíš nic plánovat. Stačí si všimnout krátkých chvilek.

Třeba:

tři pomalé nádechy v kuchyni
zavřít na chvilku oči
napít se čaje bez mobilu
opřít se o linku a nic nedělat

Jsou to drobnosti. Ale tělo si všimne.

Zkus vědomě hledat malé hezké věci

Když jsi dlouho unavená, mozek vidí hlavně to těžké. Proto pomáhá malé radosti vyhledávat cíleně.

Třeba:

květina ve váze
mraky na obloze
slunce na stole
teplý hrnek v rukách
ticho, které trvá o pár vteřin déle

Nic velkého. Jen malé připomenutí, že svět není jen náročný. Že i v náročných dnech se dějí hezké momenty.

Někdy pomůže se pohnout

Odpočinek není vždy jen sednout si. Někdy tělo potřebuje pohyb.

Stačí málo:

krátká procházka
pár minut na karimatce
protažení zad
zatřepat rukama
pár dřepů v kuchyni

U chlapů často funguje sport přirozeně. Mámy si to někdy nedovolí. Ale pohyb umí ulevit hlavě víc, než čekáš. Mysli na to, že nejde o výkon, jde o uvolnění.

Nečekej, až bude všechno hotové

Velká past maminek: „Ještě to dodělám a pak si odpočinu.“

Jenže práce nikdy nekončí.

Zkus to obrátit: nečekat na večer, ale vložit malou pauzu doprostřed dne.

Odpočinek není odměna. Je to palivo.

Někdy pomáhá si naplánovat chvíli pro sebe do diáře. Zní to nesmyslně, ale zkus to - funguje to:-)

Když neumíš vypnout

Možná to znáš. Sedneš si a hlava jede dál. To je normální. Jsi pořád v pohotovosti.

Pomáhá něco jednoduchého:

dívat se z okna
mýt hrnek pomalu
pustit teplou vodu na ruce
jít na chvíli ven
nadechnout se nebo protáhnout
zkus zaměstnat ruce činností, která tě těší

Zkus mít i něco jen svého

Vedle malých pauz je důležitá ještě jedna věc. Mít něco, co není jen o dětech.

Něco malého, co je tvoje:

čtení pár stránek
psaní
tvoření
práce na něčem, co tě baví
malý projekt, který roste pomalu

Ne proto, že „bys měla myslet na sebe“. Ale proto, že dlouhá péče potřebuje zdroj. A ty nejsi jen máma. Jsi i člověk.

Odpočinek i když je dítě vedle tebe

Sebepéče nemusí znamenat být sama.

Někdy stačí:

lehnout si vedle dítěte
zpomalit pohyb
mluvit tišeji
na chvíli nic neřídit

I to se počítá.

Proč je to důležité

Vyčerpání nepřijde ze dne na den. Plíží se pomalu.

Možná se poznáš:

jsi pořád podrážděná
únava nejde dospat
máš pocit, že už nemáš kapacitu
nevidíš kolem sebe žádné radosti

Malé pauzy nezmění všechno. Ale pomůžou ti nespadnout až na dno a když vytrváš, brzy se budeš cítit o něco lépe. Pomáhá i vedení deníku, kam si zapisuj třeba tři hezké věci (zážitky), kterých jsi si přes den všimla. Mozek se naučí zaměřit se na to pěkné a budeš se cítit lépe.

Stačí začít malinko

Nemusíš měnit celý život.Zkus si dnes položit tři otázky:

Kde můžu na chvíli zpomalit?
Co malého dnes můžu vidět hezkého?
Co je dnes jen moje?
Co mohu dnes vypustit?
Je to co teď dělám, opravdu nezbytné?

Ne si přidat další úkol a další zátěž, povinnost. Naopak - uber tlak.

Malé povzbuzení na závěr

Možná máš pocit, že to je málo, že takové okamžiky nic nezmění. Že skutečný odpočinek vypadá jinak. Ale život s dítětem s PAS je jiný. A jiná může být i sebepéče.

Ne dokonalá.
Ale reálná, skutečná.
A dostupná i dnes a teď hned.

Nečekej až ti dojdou síly a vyhoříš.