Hluk bereme jako běžnou součást dne.
Něco, co „k tomu patří“. Něco, co se moc neřeší.
Jenže právě dlouhodobá hluková zátěž může být jedním z hlavních důvodů, proč se cítíme vyčerpaní – i když den vlastně nebyl ničím výjimečný.
U pečujících, a zvlášť u rodičů dětí s PAS, to platí dvojnásob.
Hluk není jen zvuk. Je to zátěž pro mozek
Nejde jen o hlasité momenty. Jde o množství zvuků během celého dne.
- opakující se zvuky
- hlasité projevy
- náhlé, nečekané podněty
- zvuky, které nejdou snadno zastavit
Mozek musí všechno zpracovávat. Pořád. Bez pauzy.
A protože není prostor na „vypnutí“, zůstává tělo v napětí a v pohotovosti.
To je stav, který krátkodobě zvládneme.
Ale dlouhodobě vyčerpává.
Únava, která nedává smysl
Možná to znáš:
- večer jsi úplně vyčerpaná
- hůř se soustředíš
- reaguješ podrážděněji, než bys chtěla
- i malý zvuk tě rozhodí
- može k tomu patřit i bolest hlavy, nervozita
A přitom si říkáš: „Vždyť to byl normální den, nic zvláštního se nedělo.“
Jenže právě v tom je ten problém.
Ten den byl „normálně hlučný“.
A to se sčítá. Den za dnem. Týden za týdnem.
Proč si hlukovou zátěž neuvědomujeme
Hluk není vidět. Není to něco, co by okolí označilo jako problém.
Nikdo neřekne: „Tohle je na tebe moc hluku.“
Naopak:
- „To k tomu patří.“
- „To zvládneš.“
- „To mají všichni.“
Jenže nervový systém nefunguje podle toho, co „by mělo být“.
Reaguje na to, co skutečně zažívá.
A dlouhodobý hluk = dlouhodobé přetížení.
Děti s PAS a každodenní hluk
U dětí s PAS je situace často náročnější:
- zvuky jsou intenzivnější
- opakují se častěji
- přicházejí nečekaně
- trvají déle
- jsou výraznější a hlasitější, někdy je to jen křik
Pečující tak funguje v režimu: neustálá pozornost + zvuková zátěž + napětí
Bez skutečné pauzy.
Ticho jako nutná součást regenerace
Ticho není luxus.
Je to chvíle klidu v hlučném dni.
Je to moment, kdy:
- mozek přestane zpracovávat další podněty
- tělo se na chvíli uvolní
- nervový systém zpomalí
Nejde o hodiny klidu. Často stačí krátké, vědomé pauzy, které pomohou „stáhnout“ napětí.
Co může pomoct v reálném životě
Ne všechno jde změnit.
Ale malé kroky mají velký význam:
- omezit zbytečné zdroje hluku (TV, zvukové hračky na pozadí)
- vytvořit si doma klidnější kout
- využít sluchátka nebo špunty, když je to možné
- dělat krátké pauzy během dne
- používat pomůcky, které dítěti pomáhají zvládat situace klidněji
Nejde o dokonalé podmínky. Jde o malé úlevy,krátké chvíle klidu a ticha, které se postupně nasčítají.
Není to slabost. Je to přetížení
Pokud hluk vyčerpává, není to selhání.
Je to přirozená reakce těla.
Možná není potřeba „zvládat víc“.
Možná je potřeba víc vnímat, co všechno už teď neseš.
Malé uvědomění na závěr
Kolik hluku během dne vlastně zažíváš?
Často si na nadměrný hluk zvykneme a přestaneme ho vnímat. Rozdíl zavnímáme až v tichu.
Pro víc tipů nás sleduj i na sociálních sítích!
Facebook
Přečti si také na blogu:
- Když dítě neřekne „prosím“: co ukázaly komentáře rodičů dětí s autismem
- Jak budovat samostatnost u dítěte s autismem krok za krokem
- Sociální služby pro lidi s autismem: přehled, který vám otevře cestu k pomoci
- On nevypadá jako autista: skrytý autismus a potřeby dětí s PAS
- Jak si odpočinout, když na to nemáš čas
- a mnoho dalších článků na různá témata