Jak naučit dítě s autismem číst? Přehled metod a moje zkušenost

Mnoho rodičů po stanovení diagnózy autismu řeší otázku, zda se jejich dítě naučí číst. Přiznávám, že jsem ji řešila také. V tomto článku se podělím o naši zkušenost, představím nejčastější metody výuky čtení a vysvětlím, proč je při čtení důležitější porozumění než samotná plynulost.

Když jsem se dozvěděla, že možná nikdy nebude číst

Když můj syn před lety dostal diagnózu autismu, dozvěděla jsem se mimo jiné i to, že není jisté, zda se někdy naučí číst.

Pamatuji si, jak mě ta věta zaskočila. V té době jsem si něco takového vůbec neuměla představit. Neznala jsem nikoho, kdo by neuměl číst. Brala jsem to jako samozřejmost.

Dnes zpětně vidím, jak naivní moje představa byla.

Tehdy jsem byla přesvědčená, že když budeme dostatečně trénovat, číst se prostě naučí.

A tak jsem se do toho pustila naplno.

Zkoušela jsem různé obrázkové pomůcky, kartičky, hry i pracovní listy. Hledala jsem cesty, jak synovi čtení co nejvíce přiblížit.

Postupně jsem zjistila, že nejlépe reaguje na vizuální podporu. Proto jsme nakonec zůstali především u globálního čtení.

Co se nám nakonec osvědčilo

Dnes už vím, že syn není čtenář v běžném slova smyslu. Nepřečte si knihu ani delší text. 

Dnes například:

• pozná písmena,
• poznává známá slova,
• umí napsat název města, kam jede,
• koupí si jízdenku,
• vyhledá informace na internetu pomocí klíčových slov,
• orientuje se podle nápisů.

A právě to je něco, co jsem si před lety neuměla představit.

Dnes zpětně vidím, že všechny ty pokusy a nácviky měly smysl. Nevedly sice k tomu, že by syn četl stejně jako jeho vrstevníci, ale pomohly mu získat dovednosti, které využívá každý den.

Možná nečte knihy. Ale čtení mu pomáhá být samostatnější.

Nejdůležitější není plynulost, ale porozumění

Když se mluví o čtení, často si představíme dítě, které plynule přečte stránku textu bez jediné chyby.

Jenže samotné přečtení slov ještě neznamená, že dítě textu rozumí.

Podívejme se na jednoduchý příklad:

Proto je důležité nesledovat jen to, jak dítě čte, ale především zda rozumí tomu, co čte.

V běžném životě je totiž často důležitější porozumět nápisu, jízdnímu řádu, pokynu, zprávě nebo informaci na internetu než umět přečíst dlouhý text bez chyby.

I u mého syna jsem časem pochopila, že nejde jen o samotnou dovednost číst. Důležité je, zda dokáže získané informace využít.

Čtení není cíl. Je to prostředek k větší samostatnosti.

Jaké jsou metody výuky čtení?

Neexistuje jedna metoda, která by vyhovovala všem dětem. Každé dítě se učí jinak a někdy je potřeba vyzkoušet více cest.

Analyticko-syntetická metoda

Jak funguje?

Dítě se učí jednotlivá písmena a hlásky. Postupně je spojuje do slabik a slov.

Například:

M + A = MA

MA + MA = MAMA

Je vhodná pro děti, které:

• dobře rozlišují hlásky,
• zvládají spojovat zvuky do slov,
• nemají větší obtíže ve sluchovém vnímání.

Může být náročnější pro děti, které:

• mají obtíže se sluchovým zpracováním,
• lépe se učí vizuálně.

Genetická metoda

Jak funguje?

Dítě se nejprve učí velká tiskací písmena.

Například:

M – A – M – A

Až poté spojí jednotlivé hlásky do slova.

Je vhodná pro děti, které:

• mají rády jednoduchá pravidla,
• dobře pracují s jednotlivými hláskami.

Globální čtení

Globální čtení funguje jinak.

Dítě se neučí nejprve písmena. Učí se rozpoznávat celá slova jako jeden vizuální celek.

Začíná se slovy, která mají pro dítě význam:

• vlastní jméno,
• máma,
• táta,
• pití,
• jídlo,
• oblíbené hračky,
• názvy míst,
• každodenní činnosti.

Je vhodné zejména pro děti, které:

• lépe zpracovávají vizuální informace,
• mají rády obrázky,
• dobře si pamatují tvary slov.

Z vlastní zkušenosti právě globální čtení synovi nejvíce vyhovovalo.

Pro které děti je globální čtení vhodné?

Globální čtení může být vhodné například pro:

• děti s autismem,
• děti s opožděným vývojem řeči,
• děti s mentálním znevýhodněním,
• děti, které preferují vizuální učení.

To ale neznamená, že musí být jedinou metodou. U mnoha dětí se později kombinuje s dalšími způsoby výuky čtení.

Kdy začít s globálním čtením?

Neexistuje správný věk.

Začít lze ve chvíli, kdy dítě:

✅ zajímají obrázky,

✅ poznává své jméno,

✅ baví ho kartičky,

✅ všímá si nápisů,

✅ spojuje obrázky s významem.

Mnohem důležitější než věk je připravenost dítěte.

Jak jsme čtení trénovali doma

Nejvíce se nám osvědčilo učit čtení při běžných činnostech.

Používali jsme například:

• obrázky se slovy,
• kartičky,
• označování předmětů doma,
• názvy měst,
• cedule při procházkách,
• jízdní řády,
• letáky z obchodů,
• názvy obchodů,
• oblíbená jídla,
• oblíbené činnosti.

Postupně jsem zjistila, že mnohem větší smysl než dlouhé texty mají krátké informace, které dítě skutečně využije.

Co mě syn naučil o čtení

Ještě jednu věc jsem díky synovi pochopila.

Má rád:

• letáky,
• brožury,
• jízdní řády,
• programy akcí,
• krátké informační texty.

Ne proto, že rád čte.

Ale proto, že v nich rychle najde informaci, kterou potřebuje.

A vlastně mu docela rozumím.

Dnes jsme všichni zahlceni obrovským množstvím textů. Často čteme dlouhé odstavce plné slov, která nepřinášejí žádnou skutečnou informaci. Je to vidět i v úřední komunikaci nebo různých návodech.

Není náhodou, že vznikají texty ve snadno srozumitelné češtině určené lidem s autismem, mentálním znevýhodněním nebo jinými komunikačními obtížemi. Nejde o to informace ochudit, ale podat je jasně, stručně a přehledně.

Možná bychom si z toho mohli vzít inspiraci všichni.

Když chceme dítě učit číst, často máme tendenci nabízet dlouhé texty. Přitom pro mnoho dětí může být mnohem užitečnější začít krátkými, konkrétními a smysluplnými informacemi.

Text by měl dítěti něco sdělit. Neměl by být plný zbytečné „omáčky“, ale měl by mít jasný význam a praktické využití.

Porozumění je důležitější než plynulost.

Co bych dnes poradila rodičům

Kdybych začínala znovu:

• netlačila bych na výkon,
• nesrovnávala bych syna s ostatními,
• hledala bych způsob, který mu vyhovuje,
• více bych ocenila i malé pokroky,
• soustředila bych se hlavně na funkčnost čtení.

Dnes už si nemyslím, že cílem čtení je přečíst co nejvíce slov.

Myslím si, že cílem je porozumět tomu podstatnému.

Protože i když cesta nebude vypadat podle našich původních představ, může vést k mnohem větší samostatnosti, než jsme si na začátku dokázali představit.

Cílem není, aby dítě četlo co nejrychleji. Cílem je, aby díky čtení lépe rozumělo světu kolem sebe a bylo co nejvíce samostatné.

O autorce

Jmenuji se Monika a více než 18 let se věnuji dětem s autismem a kombinovaným postižením. Jsem máma dospělého syna s autismem a vedu denní stacionář, kde každý den hledám cesty, jak dětem lépe porozumět a pomoci jim zvládat běžné situace.

Ve své práci propojuji strukturované učení, vizuální podporu a rozvoj funkční komunikace. Sdílím jednoduché a ověřené postupy z praxe, které pomáhají dětem k větší samostatnosti a rodičům přinášejí větší klid a jistotu.

Tvořím také strukturované pomůcky (piktogramy, pracovní karty), které dětem pomáhají lépe porozumět světu a zažívat úspěch v každodenním fungování.

👉 Pokud vás zajímá můj příběh, přečtěte si více zde.

Pro víc tipů nás sleduj i na sociálních sítích!

 Facebook

 Instagram

Přečti si také na blogu:

• Hrátky s piktogramy: Léto (zdarma) - letní aktivity a pracovní listy pro děti
• Jak naučit dítě barvy: jednoduché aktivity a tipy pro rodiče
• Komunikační kniha a děti s autismem: výběr ze dvou kartiček
• Piktogramy pro děti s autismem: Jak pomáhají porozumění a denní rutině
• Když čtení dětem nejde: vyzkoušejte globální čtení (metodu, která funguje bez čtení písmen a slabik)
• a mnoho dalších článků na různá témata

Nejčastější otázky rodičů