Praktické dovednosti u dětí: Proč jsou důležitější, než si myslíme

Dítě může umět počítat, poznávat písmena, barvy a zvládat pracovní listy. Přesto si nemusí umět samo nakoupit, připravit svačinu nebo si říct o pomoc. Proč bychom při vzdělávání neměli zapomínat na praktické dovednosti a jak pomáhají dětem s autismem na cestě k větší samostatnosti?

Když přemýšlíme o tom, co bychom měli děti naučit, často nás jako první napadnou školní znalosti. Barvy, tvary, čísla, písmena, počítání, čtení nebo psaní. Připravujeme pracovní listy, procvičujeme úkoly a sledujeme, jaké pokroky dítě dělá.

To všechno má samozřejmě svůj význam. Jenže vedle školních znalostí existuje ještě jedna velmi důležitá oblast: praktické dovednosti, které dítě využije v každodenním životě.

Umět vyřešit matematický příklad na papíře totiž automaticky neznamená, že dítě dokáže využít matematiku při nakupování. Znát názvy potravin ještě neznamená umět si připravit svačinu.

Právě proto bychom měli vedle školního vzdělávání věnovat dostatek pozornosti také rozvoji samostatnosti a praktických dovedností.

Školní znalosti jsou důležité, ale nestačí

Představme si dítě, které umí sčítat a odčítat, zvládá příklady v matematice a bez problémů ve škole vypočítá, kolik je 15 + 8. Když ale přijde do obchodu, nedokáže si spočítat, kolik bude stát nákup několika vybraných věcí, jestli má dostatek peněz nebo kolik mu mají vrátit.

Nebo dítě, které pozná všechny potraviny, ale nedokáže si samo připravit jednoduchou svačinu.

Podobných situací bychom našli mnoho.

Školní dovednosti rozvíjejí myšlení, paměť, pozornost a další schopnosti. Praktické dovednosti zase pomáhají dítěti využívat získané znalosti v reálných situacích.

Nejde o to jednu oblast upřednostňovat před druhou. Potřebujeme obě. Jen bychom neměli zapomínat, že cílem vzdělávání není pouze zvládnout učivo, ale také připravit dítě na co největší možnou samostatnost v životě.

Jaké praktické dovednosti bychom měli děti učit?

Praktické dovednosti jsou schopnosti, které člověk využívá při běžných každodenních činnostech. Patří sem sebeobsluha, péče o vlastní věci, nakupování, orientace v čase, komunikace i zvládání jednoduchých úkolů v domácnosti.

Nejlépe se je děti učí v přirozených situacích, které dobře známe.

1. Sebeobsluha a péče o vlastní potřeby

Mezi základní praktické dovednosti patří:

• oblékání a svlékání,

• výběr vhodného oblečení podle počasí,

• obouvání a zapínání bot,

• mytí rukou a čištění zubů,

• používání toalety,

• příprava jednoduchého jídla a pití.

Možná nám některé z těchto činností připadají samozřejmé. Jenže pro dítě mohou představovat poměrně složitý úkol, který vyžaduje zvládnutí několika kroků.

Důležité je dát dítěti příležitost, aby se na činnostech podílelo. Nemusíme všechno dělat za něj jen proto, že je to rychlejší.

I když zatím zvládne pouze část úkolu, je to dobrý začátek.

2. Pomoc v domácnosti

Děti se mohou postupně zapojovat do běžného chodu domácnosti.

Mohou například:

• prostřít stůl,

• uklidit hračky,

• roztřídit ponožky,

• odnést špinavé nádobí,

• připravit si školní tašku,

• zalít květiny,

• uklidit si boty a bundu.

Nejde o to, aby dítě doma pracovalo jako dospělý. Jde o to, aby získávalo zkušenost, že se může na běžných činnostech podílet a některé věci zvládnout samo.

Při těchto činnostech se učí mnohem víc, než se na první pohled zdá. Procvičuje třídění, přiřazování, posloupnost kroků, orientaci v prostoru i porozumění pokynům.

3. Nakupování a finanční gramotnost

Nakupování je skvělou příležitostí k rozvoji praktických dovedností. Dítě se při něm učí nejen poznávat zboží, ale také orientovat se v cenách, hospodařit s penězi a komunikovat s ostatními lidmi.

Postupně může zvládnout:

• vybrat si konkrétní výrobek,

• najít zboží podle obrázku nebo seznamu,

• vložit ho do košíku,

• porovnat ceny,

• spočítat cenu nákupu,

• zaplatit hotovými penězi nebo platební kartou,

• převzít účtenku a nákup.

Nemusíme hned začínat samostatným nákupem. Pro začátek úplně stačí, když dítě pomůže najít jednu věc ze seznamu nebo vloží vybraný výrobek do košíku.

Důležité je také učit děti používat matematické znalosti v praktických situacích. Počítání v pracovním sešitě a počítání při nákupu jsou totiž dvě odlišné zkušenosti.

4. Orientace v čase a denním režimu

Dítě potřebuje postupně pochopit, co ho během dne čeká, jak na sebe jednotlivé činnosti navazují a co bude následovat.

Pomoci mu může například:

• orientace v denním režimu,

• rozlišování rána, odpoledne a večera,

• poznávání dnů v týdnu,

• zapisování událostí do diáře,

• příprava na odchod do školy,

• orientace v tom, co je potřeba udělat před spaním.

Pro děti s autismem a děti, které potřebují větší míru podpory, mohou být velmi užitečné obrázkové denní režimy a vizuální postupy.

Díky nim nemusí všechny informace získávat pouze prostřednictvím mluvených pokynů. Mohou se k nim opakovaně vracet a lépe se orientovat v tom, co je čeká.

5. Komunikace a vyjadřování vlastních potřeb

Tohle je jedna z nejdůležitějších oblastí praktických dovedností.

Dítě potřebuje umět dát najevo, co chce, co nechce, co ho bolí, co mu vadí nebo s čím potřebuje pomoci.

Komunikace přitom nemusí probíhat pouze řečí.

Některé děti používají gesta, obrázky, komunikační kartičky nebo komunikační knihy. Jiné kombinují několik způsobů komunikace.

Důležité je, aby dítě mělo možnost vyjádřit své potřeby a aby jeho okolí vědělo, jak s ním komunikovat.

Samostatnost totiž neznamená jen to, že dítě něco zvládne vlastníma rukama. Znamená také, že může rozhodovat, vybírat si a ovlivňovat to, co se kolem něj děje.

Proč jsou praktické dovednosti zvlášť důležité u dětí s autismem?

U dětí s poruchou autistického spektra (PAS) může být rozvoj praktických dovedností spojený s dalšími specifickými obtížemi.

Některé děti mají potíže s plánováním činností, organizací jednotlivých kroků nebo přenášením naučených dovedností do jiného prostředí.

Dítě například zvládne připravit svačinu doma, kde má všechno své místo a postup dobře zná. Ve škole nebo na výletě už ale může být stejná činnost mnohem náročnější.

Jiným dětem může dělat problém samotné zahájení činnosti, porozumění zadání nebo změna zaběhnutého postupu.

Proto je důležité učit praktické dovednosti postupně a v prostředí, kde je dítě bude skutečně potřebovat.

Velký význam má také opakování. Nestačí, že dítě jednou zvládne určitý úkol s pomocí dospělého. Potřebuje dostatek příležitostí, aby si činnost osvojilo a postupně ji dokázalo využívat v různých situacích.

A právě tady se ukazuje, jak důležitá je trpělivost, individuální přístup a vhodně zvolená metoda učení.

Naše zkušenost: Učili jsme se především pro život

Když se ohlédnu za tím, co jsme se synem během let zvládli, uvědomuji si, jak důležité bylo zaměřit se nejen na školní znalosti, ale především na praktické dovednosti.

Učili jsme se prostřednictvím strukturovaného učení, při čtení jsme využívali metodu globálního čtení. V matematice se naučil počítat s pomocí kalkulačky a také pasivně sčítat a odčítat čísla zapsaná pod sebou.

Dnes je ale pro jeho každodenní život důležité především něco jiného.

Dokáže se orientovat v dopravních značkách, najít si správný autobus podle čísla a do diáře si zapisuje události, které ho čekají. Umí si nakoupit a zaplatit hotovými penězi i platební kartou.

A jednu věc považuji za mimořádně důležitou: nestydí se zeptat lidí kolem sebe, když potřebuje poradit nebo s něčím pomoci.

To všechno zvládá, přestože nemá rozvinutou schopnost čtení a psaní v takové míře, jakou bychom běžně očekávali u jeho vrstevníků.

Pro mě je to důkaz, že nemusíme čekat, až dítě zvládne všechny školní dovednosti, abychom ho začali připravovat na běžný život. Můžeme hledat jiné cesty, využívat jeho silné stránky a učit ho to, co skutečně potřebuje.

Každé dítě má jiné možnosti a jiné tempo. Důležité je hledat takový způsob učení, který mu umožní co nejvíce využít jeho schopnosti v každodenním životě.

Jak rozvíjet praktické dovednosti u dětí?

Nemusíme vymýšlet žádné speciální vzdělávací programy. Mnoho příležitostí máme přímo před sebou.

1. Začněte jednou konkrétní činností.

Nechtějte po dítěti hned celý složitý úkol. Pokud se učí připravovat svačinu, začněte třeba tím, že si samo vezme talíř.

2. Rozdělte činnost na menší kroky.

Dítěti pomůže, když přesně ví, co má udělat. Jednotlivé kroky můžeme ukázat, slovně popsat nebo znázornit obrázky.

3. Dejte dítěti dostatek času.

Někdy máme tendenci dítěti pomáhat dříve, než vůbec dostane příležitost něco vyzkoušet. Je dobré chvíli počkat a umožnit mu, aby se pokusilo úkol zvládnout samo.

4. Využívejte běžné situace.

Nácvik nemusí probíhat jen u stolu. Oblékání trénujeme při oblékání, nakupování v obchodě a přípravu jídla v kuchyni.

5. Postupně omezujte pomoc.

Nejdříve můžeme dítěti činnost ukázat, potom mu pomáhat a nakonec mu dát prostor, aby ji zvládlo samo. Míra podpory samozřejmě závisí na jeho schopnostech.

6. Oceňujte i malé pokroky.

Někdy se nám může zdát, že dítě udělalo jen malý krok. Pro něj ale může jít o významný posun, který si zaslouží naši pozornost.

Jak pomáhají vizuální pomůcky při nácviku samostatnosti?

Pro mnoho dětí, zejména pro děti s autismem, je jednodušší porozumět tomu, co mají dělat, když informaci vidí před sebou.

Vizuální podpora pomáhá dětem pochopit zadání, zapamatovat si jednotlivé kroky a lépe se orientovat v každodenních situacích.

Využít můžeme například:

• Obrázkové postupy, které rozdělují činnost na jednotlivé kroky. Dítě například vidí, jak postupovat při mytí rukou nebo přípravě svačiny.

• Denní režimy, které ukazují, co dítě během dne čeká a jak na sebe činnosti navazují.

• Komunikační kartičky, které umožňují vyjádřit přání, potřeby, odmítnutí nebo požádat o pomoc.

• Obrázkové seznamy, které mohou usnadnit nakupování nebo přípravu věcí na další den.

• Motivační tabulky, které mohou podpořit nácvik nové dovednosti a pomoci dítěti sledovat vlastní pokroky.

Vizuální pomůcky ale nejsou cílem samy o sobě. Jsou prostředkem, který dítěti usnadňuje porozumění a pomáhá mu zvládat činnosti s menší podporou dospělého.

Ukázky podpůrných pomůcek: 

Co když dítě nikdy nebude úplně samostatné?

Tohle je důležitá otázka, na kterou bychom neměli zapomínat. Ne každé dítě se naučí samo obléknout, připravit si jídlo, nakoupit nebo postarat se o domácnost. Některé děti budou potřebovat podporu druhého člověka po celý život.

To ale neznamená, že nemá smysl praktické dovednosti rozvíjet.

Samostatnost totiž není jen stav, kdy člověk všechno zvládá bez pomoci. Může znamenat také to, že si dítě dokáže vybrat, co chce jíst, ukáže, jaké oblečení se mu líbí, samo si řekne o pití nebo pomocí obrázku odmítne činnost, kterou nechce dělat.

I takové možnosti mají velký význam. Dávají dítěti větší kontrolu nad vlastním životem a umožňují mu aktivněji se zapojovat do každodenních situací.

Naším cílem by proto nemělo být za každou cenu naučit všechny děti všechno. Měli bychom hledat cestu, jak u každého dítěte rozvíjet to, co mu pomůže žít co nejspokojenější život podle jeho vlastních možností.

Učíme děti pro život, nejen pro školu

Když se dítě naučí novou barvu, pozná písmeno nebo správně vyřeší pracovní list, máme radost z jeho pokroku. A je to tak správně.

Stejnou pozornost bychom ale měli věnovat i chvílím, kdy si samo připraví pití, uklidí si boty, vybere si oblečení nebo poprvé zvládne zaplatit v obchodě.

Právě tyto každodenní situace postupně vytvářejí základy samostatnosti.

A možná bychom si při plánování toho, co dítě naučíme příště, měli položit jednu jednoduchou otázku:

Pomůže mu to, co se právě učí, také v jeho skutečném životě?

Protože vzdělávání nekončí ve chvíli, kdy dítě zavře pracovní sešit. To nejdůležitější se často odehrává právě v běžném každodenním životě.

Časté otázky o praktických dovednostech a samostatnosti dětí

O autorce

Jmenuji se Monika a více než 18 let se věnuji dětem s autismem a kombinovaným postižením. Jsem máma dospělého syna s autismem a vedu denní stacionář, kde každý den hledám cesty, jak dětem lépe porozumět a pomoci jim zvládat běžné situace.

Ve své práci propojuji strukturované učení, vizuální podporu a rozvoj funkční komunikace. Sdílím jednoduché a ověřené postupy z praxe, které pomáhají dětem k větší samostatnosti a rodičům přinášejí větší klid a jistotu.

Tvořím také strukturované pomůcky (piktogramy, pracovní karty), které dětem pomáhají lépe porozumět světu a zažívat úspěch v každodenním fungování.

👉 Pokud vás zajímá můj příběh, přečtěte si více zde.

Pro víc tipů nás sledujte i na sociálních sítích!

 Facebook

 Instagram

Přečti si také na blogu:

• Dobrý život, ne dokonalé chování: jak přemýšlím o autismu dnes
• Piktogramy nebo fotografie? Co je lepší pro dítě s autismem?
• Symbol, piktogram, komunikační kartička a komunikační kniha: Jaký je mezi nimi rozdíl?
• Piktogramy pro děti s autismem: Jak pomáhají porozumění a denní rutině
• On ví, co chce. Jen to neumí říct. Jak poznat, že dítě potřebuje náhradní komunikaci?
• a mnoho dalších článků na různá témata