Velikonoce se blíží…
a možná už teď cítíš lehký tlak a nervozitu, jak by vlastně měly vypadat, co všechno by se mělo stihnout a jak by to „správně“ mělo proběhnout.
✅ Uklizeno, napečeno, uvařeno.
✅ Sejít se na rodinný oběd.
✅ Barvení vajíček.
✅ Koledníci.
✅ Rodinné návštěvy.
✅ Pohoda, úsměvy, tradice.
Jenže realita s dítětem s PAS bývá často úplně jiná, než jak ji vidíme kolem sebe.
A vlastně nejen Velikonoce.
Každé svátky bývají náročnější.
Jsou spojené se změnou režimu, větším množstvím lidí, větším hlukem a často i tlakem na to, aby všechno probíhalo „hezky“.
A právě Velikonoce a Vánoce bývají ještě o něco náročnější. Jsou delší, trvají několik dní, a tím pádem se náročné situace víc vrství a únava se postupně nasčítá, u dítěte i u tebe.
A možná už dopředu tušíš, že to nebude jednoduché.
Očekávání vs. realita
Spousta z nás má v hlavě obraz, jak by svátky měly vypadat.
Někdy jsme si ho vytvořily samy, protože tak jsme to znaly z dětství.
Jindy ho přebíráme od rodiny, okolí nebo ze sociálních sítí, kde všechno působí klidně a hezky.
„Mělo by se stihnout všechno.“
„Děti si to přece musí užít.“
„Jednou za rok to zvládneme.“
Jenže děti s PAS často potřebují úplně jiný přístup.
Ne víc podnětů, ale naopak méně.
Ne překvapení, ale předvídatelnost.
Ne tlak na výkon, ale prostor být v klidu.
A právě tady vzniká napětí, mezi tím, jak si myslíme, že by to mělo být, a tím, co naše dítě skutečně zvládne.
To nejdůležitější, co si můžeš dovolit pustit, jsou právě ta očekávání.
To, jak budou vypadat vaše Velikonoce, si určujete vy doma.
Ne okolí. Ne tradice. Ne „co se má“.
Co může být pro dítě náročné
Velikonoce přinášejí hodně změn najednou, a právě to bývá pro děti s PAS velmi zatěžující.
Mění se běžný režim, přichází návštěvy, doma je větší ruch než obvykle a do toho vstupují situace, které nejdou úplně předvídat.
Koledníci zazvoní bez upozornění.
Někdo chce pozdravit, mluvit, dotýkat se.
Je víc hluku, víc lidí, víc očekávání.
A i když každá z těch věcí sama o sobě může působit „normálně“, dohromady toho může být najednou příliš.
Pak stačí drobnost a dítě je zahlcené.
Ne proto, že by chtělo zlobit, ale proto, že už nemá kapacitu zvládat další podněty.
Jak si to nastavit, aby to bylo zvládnutelné
Nemusíš zvládnout všechno, co se se svátky pojí.
Opravdu ne.
Můžeš si je upravit tak, aby byly snesitelné pro tvoje dítě i pro tebe.
Možná jednodušší, klidnější, jiné než u ostatních, ale funkční.
1. Vyber jen to podstatné
Zkus se na chvíli zastavit a říct si, co z Velikonoc je pro vás skutečně důležité.
Nemusíte projít všechny tradice.
Stačí jedna nebo dvě věci, které dávají smysl vám.
Možná si spolu obarvíte vajíčka.
Možná si upečete něco dobrého.
A tím to klidně může skončit.
Méně věcí často znamená víc klidu.
2. Připrav dopředu
Dětem s PAS velmi pomáhá, když vědí, co je čeká.
Když se na situace mohou připravit, nejsou tak zahlcené a mají větší pocit jistoty.
Může pomoci jednoduchý plán dne, pár obrázků nebo krátké vysvětlení:
že přijde návštěva, že někdo zazvoní, že se půjde ven.
Nemusí to být nic složitého.
I malá příprava dokáže změnit průběh celého dne.
3. Omez podněty
Velikonoce často znamenají hodně ruchu, ale ty máš právo si ho regulovat.
Nemusíte otevřít každému koledníkovi.
Nemusíte být celý den v kontaktu s lidmi.
Je v pořádku říct „dnes ne“, i když je to proti zvyklostem.
Chráníš tím svoje dítě a vlastně i sebe.
4. Rodinná setkání s rezervou
Setkání s rodinou může být hezké, ale zároveň náročné.
Více lidí znamená více hluku, více komunikace, více nečekaných momentů.
A někdy se to nasčítá rychleji, než čekáš.
Když uvidíš, že už je toho moc, nemusíš to vydržet do konce.
Můžeš se zvednout a jít se projít.
Na chvíli ven, do klidu.
Krátká pauza často pomůže víc než snaha „to zvládnout za každou cenu“.
5. Měj plán B
I když se připravíš, někdy to prostě nevyjde podle představ.
A to je v pořádku.
Mít v záloze variantu, kdy se stáhnete do klidu, pustíte pohádku nebo jen budete spolu bez nároků, je často to, co den zachrání.
Není to selhání.
Je to přizpůsobení situaci.
6. Buď na své straně
Možná to nebude odpovídat tomu, co očekává okolí.
Možná někdo něco poznamená.
Ale ty znáš svoje dítě nejlíp.
Víš, co zvládne a co už je za hranou.
A podle toho se rozhoduješ.
Neděláš to špatně.
Děláš to tak, aby to vaše dítě zvládlo a aby to bylo alespoň trochu v klidu.
Možná nejdůležitější na závěr
Nejhezčí svátky nemusí být ty, které vypadají dokonale navenek.
Často jsou to ty, které jsou klidnější, pomalejší a víc skutečné. Bez pocitu, že musíš něco splnit.
Takové, ve kterých je vám spolu dobře, i kdyby to znamenalo, že vypadají úplně jinak než u ostatních.
🩵 Jak to máte doma vy? Držíte tradice, nebo jste si je upravili podle sebe?
Pro víc tipů nás sleduj i na sociálních sítích!
Facebook
Přečti si také na blogu:
- Když dítě neřekne „prosím“: co ukázaly komentáře rodičů dětí s autismem
- Jak budovat samostatnost u dítěte s autismem krok za krokem
- Sociální služby pro lidi s autismem: přehled, který vám otevře cestu k pomoci
- On nevypadá jako autista: skrytý autismus a potřeby dětí s PAS
- Jak si odpočinout, když na to nemáš čas
- a mnoho dalších článků na různá témata