Proč to teď najednou nejde?“
Pokud dítě po prázdninách přestane zvládat dovednost, kterou předtím umělo, nemusí jít o její zapomenutí. Může být unavené, přetížené, může potřebovat návrat k pravidelnému režimu nebo dovednost ještě nebyla dostatečně upevněná.
„Vždyť to před prázdninami dělal sám.“
Možná si tuhle větu na začátku školního roku říkáte také. Ještě v červnu se vaše dítě dokázalo samo obléknout, připravit si věci, uklidit po sobě nebo si říct, co potřebuje. A teď v září najednou čeká na pomoc, některé věci odmítá nebo je potřeba mu je znovu připomínat.
Co se stalo?
Zapomnělo to? Rozmazlili jsme ho o prázdninách? Moc ho chráníme? Děláme něco špatně?
Nemusí být problém ani na jedné straně. Návrat po delší přestávce nám někdy jen ukáže, jak pevně byla určitá dovednost skutečně upevněná.
Dítě může něco umět, ale právě teď to nezvládne
Je rozdíl mezi tím, že dítě něco dokáže, a tím, že to dokáže použít kdykoliv a v různých situacích.
Možná to znáte sama. Když jste odpočatá a máte klid, běžné věci zvládáte automaticky. Když jste unavená, ve stresu a máte za sebou náročný den, najednou vám i obyčejné rozhodování připadá těžší.
U dítěte s autismem může být tento rozdíl ještě výraznější.
Dítě ví, jak se obléknout, ale ráno musí současně zvládnout vstávání, přerušení oblíbené činnosti, snídani, hledání věcí, odchod z domu a možná ještě změnu třídy, učitele nebo rozvrhu.
To všechno spotřebovává energii. A když jí nezbývá dost, může být obtížnější i něco, co ještě nedávno fungovalo bez pomoci.
Návrat do školy znamená velkou změnu
O prázdninách bývá režim volnější. Vstává se později, program se mění a některé povinnosti na čas odpadnou.
Pak přijde škola.
Budík, oblékání, snídaně, cesta, třída, úkoly, přestávky, hluk, lidé, čekání a nové požadavky.
Pro některé děti je přechod zpět jednoduchý. Jiné potřebují delší dobu, aby se v novém rytmu znovu zorientovaly.
Únava a přetížení se pak mohou projevit právě na dovednostech, které předtím zvládaly samostatně.
Někdy chceme po dítěti víc, než je právě schopné zvládnout
Tohle je možná trochu nepříjemná otázka, ale stojí za to si ji položit.
Nechceme po dítěti někdy víc, než je v danou chvíli skutečně schopné zvládnout?
Dítě může určitou činnost několikrát udělat správně a my si řekneme: „Tak, už to umí.“ Jenže mezi tím, že dítě něco zvládne v dobře známé situaci nebo s malou pomocí, a skutečně upevněnou dovedností je rozdíl. Dovednost potřebuje čas, opakování a zkušenost v různých situacích. Pokud se ji dítě naučilo jen povrchově, může ji po delší přestávce používat nejistě nebo ji úplně přestat používat. Právě prázdniny to někdy odhalí.
Ve školním roce si například dítě několikrát samo uklidí pracovní místo. Vypadá to, že už to zvládá. Pak přijde několik týdnů, kdy tuto činnost nedělá, a v září najednou neví, co má udělat. Nemusí to znamenat, že dovednost zapomnělo. Možná ještě nebyla dostatečně upevněná.
Proto není potřeba spěchat s větou „už to umí“. U některých dětí potřebuje dovednost více času a opakování, aby se stala skutečně samostatnou a aby ji dítě dokázalo použít i v jiné situaci.
Některé dovednosti potřebují po prázdninách oprášit
A někdy je důvod ještě jednodušší. Dítě určitou činnost několik týdnů nedělalo. Ve škole si samo připravovalo věci, ale o prázdninách to nebylo potřeba. Běžnou ranní rutinu vystřídala dovolená nebo výlety. Některé věci jsme za dítě možná udělali my, protože to bylo rychlejší.
Je dobré počítat s tím, že po návratu může dítě potřebovat některé dovednosti znovu procvičit a připomenout.
Nemusíme začínat od začátku. Stačí se k nim postupně vrátit.
Nechtějme všechno zpátky hned
Když dítě po prázdninách něco nezvládá, máme někdy tendenci zvýšit tlak.
„Vždyť už to umíš.“
„Před prázdninami jsi to zvládal.“
Jenže pokud je dítě unavené nebo přetížené, další požadavky nemusí pomoci. Může být užitečnější činnost na chvíli zjednodušit.
Pokud dříve zvládalo celou ranní rutinu samo, můžeme ji znovu rozdělit na několik kroků:
obléknout se → snídaně → zuby → batoh → boty → odchod
Usnadníme mu tím orientaci. Místo obecného „Připrav se do školy“ dostane konkrétní informaci o tom, co má udělat právě teď.
Vizuální podpora může návrat usnadnit
Začátek školního roku je dobrá příležitost podívat se, jestli dítěti můžeme den trochu zpřehlednit. Někdy pomůže fotografie, jindy piktogramy, jednoduchý seznam nebo rozvrh. Dítě tak nemusí všechno zpracovávat pouze prostřednictvím slov.
Vizuální podpora může odpovědět na jednoduché otázky: Co bude dnes? Co mám udělat teď? Co bude potom?
Pro dítě, které hůře zvládá změny nebo potřebuje větší předvídatelnost, může být taková podpora velmi užitečná. Pokud dítě používá AAK nebo komunikační kartičky, je dobré mít je dostupné i ve chvílích, kdy je unavené. Právě tehdy může být těžší mluvit nebo hledat správná slova.
Když se zhorší i komunikace
Po návratu do školy si někteří rodiče všimnou, že dítě méně mluví, méně komunikuje nebo znovu používá jednodušší způsob dorozumívání. I tady může hrát roli únava a množství požadavků během dne.
Proto je dobré sledovat nejen to, jestli dítě mluví, ale také jestli má snadný způsob, jak sdělit, co potřebuje.
„Pomoc.“
„Nechci.“
„Pauza.“
„Hotovo.“
„Bolí mě.“
„Nerozumím.“
Taková sdělení mohou být v náročné chvíli důležitější než dlouhá věta.
Kdy dovednost opravdu zmizela a kdy jen kolísá?
Jednorázové zhoršení po prázdninách ještě nemusí znamenat skutečnou ztrátu dovednosti.
Pomůže sledovat, kdy a za jakých podmínek dítě danou činnost zvládá.
Zvládne ji ráno, ale ne večer? Doma ano, ve škole ne? O víkendu ano, ve všední den ne? Zvládne ji, když má dost času, ale ne ve spěchu?
Takové rozdíly jsou důležité. Pokud dítě dovednost postupně znovu získává, pomáhá mu známý postup, vizuální podpora nebo menší míra pomoci, může jít spíše o kolísání výkonu než o skutečnou ztrátu.
Pokud ale pozorujete výraznou a dlouhodobou ztrátu dovedností, která se netýká jen návratu do školního režimu, je vhodné situaci konzultovat s odborníkem, který dítě zná.
Pomáhejme, ale nedělejme všechno za něj
Když ráno spěcháme, je samozřejmě jednodušší dítě obléknout, připravit mu tašku a všechno zařídit. Občas je to úplně v pořádku. Dlouhodobě ale stojí za to hledat, co ještě zvládne samo.
Když nezvládne celé oblékání, možná si dokáže obléknout tričko. Když nezvládne celou ranní rutinu, zvládne její jednotlivé kroky s obrázky. Když nedokáže říct, co potřebuje, můžeme mu nabídnout komunikační kartičku nebo jednoduchou volbu.
Pomoc nemusí znamenat udělat všechno za dítě. Může znamenat upravit podmínky tak, aby to zvládlo samo.
Vždyť už to uměl…
Možná ano.
A možná to pořád umí.
Jen po několika týdnech změn potřebuje znovu získat jistotu, některé dovednosti procvičit a někde možná trochu ubrat nároky.
Začátek školního roku nemusí být testem toho, co všechno dítě zvládne samo. Může být především návratem k tomu, co zná.
Takže až si příště řeknete: „Vždyť už to přece uměl!“
zkuste přidat ještě jednu otázku: „Co se změnilo, že to teď nedokáže použít?“
Možná právě v její odpovědi najdete cestu, jak mu pomoci.
Často se ptáte
Vizuální podpora pomáhá dítěti lépe porozumět tomu, co se bude dít, co má udělat a co bude následovat. Může mít podobu fotografií, obrázků, piktogramů, rozvrhu, obrázkového režimu nebo jednotlivých kroků činnosti. Pro děti s autismem může být užitečná zejména tehdy, když hůře rozumějí slovním pokynům nebo potřebují větší předvídatelnost.
Podpora režimem znamená, že dítěti pomáháme předvídat průběh dne a jednotlivé činnosti. Nemusí jít o přesný rozvrh celého dne. Někdy stačí jednoduchá posloupnost „teď – potom“ nebo několik obrázků ukazujících, co bude následovat. Režim může dítěti usnadnit přechody mezi činnostmi a snížit nejistotu při změnách.
Školní den může být pro dítě s autismem velmi náročný. Musí zpracovávat mnoho podnětů, rozumět pokynům, komunikovat, přizpůsobovat se změnám a zvládat sociální situace. Doma pak může být unavené, podrážděné nebo může odmítat další požadavky. Pomoci může klidnější odpoledne, méně pokynů, dostatek času na odpočinek a možnost sdělit, že potřebuje pauzu.
Po příchodu domů nemusíme hned pokračovat dalšími povinnostmi. Některému dítěti pomůže chvíle klidu, svačina, oblíbená činnost nebo známý odpolední režim. Pokud víme, že je po škole vyčerpané, můžeme náročnější úkoly přesunout na dobu, kdy má více energie.
Pokud dítě nemluví nebo jeho řeč nestačí k běžnému dorozumívání, mohou pomoci různé formy alternativní a augmentativní komunikace (AAK). Patří mezi ně například komunikační kartičky s piktogramy, komunikační tabulky, obrázkové knihy nebo komunikační aplikace. Pomůcka by měla odpovídat schopnostem a potřebám konkrétního dítěte.
Ano, některé dovednosti mohou bez používání oslabit. Zároveň ale nemusí jít o skutečnou ztrátu dovednosti. Dítě ji může v určité situaci stále zvládnout, ale potřebuje více podpory nebo času. Proto je důležité sledovat, kdy a za jakých podmínek ji dokáže použít.
Pokud ji dítě zvládne jen v jedné známé situaci, potřebuje výraznou pomoc nebo ji nedokáže použít po delší přestávce či v jiném prostředí, nemusí být dovednost ještě dostatečně upevněná. Učení nekončí ve chvíli, kdy dítě činnost několikrát správně provede. Důležité je, aby ji postupně dokázalo používat samostatně, opakovaně a v různých situacích.
Ano, ale pokud je to možné, pomáhejme jen tolik, kolik je potřeba. Místo toho, abychom celou činnost udělali za dítě, můžeme ji rozdělit na menší kroky, použít obrázky nebo mu pomoci pouze s částí úkolu. Cílem je zachovat co nejvíce samostatnosti.
Pokud dítě výrazně a dlouhodobě ztrácí dovednosti, které dříve bezpečně používalo, nebo se změna týká více oblastí – například komunikace, sebeobsluhy či chování – je vhodné situaci konzultovat s odborníkem, který dítě zná. Krátkodobé kolísání po změně režimu samo o sobě nemusí znamenat skutečnou ztrátu dovedností.
Každé dítě je jiné. Některé se do školního režimu vrátí během několika dnů, jiné potřebuje několik týdnů. Důležitější než konkrétní počet dnů je sledovat, zda se dítě postupně adaptuje, získává zpět jistotu a dovednosti se znovu objevují.
O autorce
Jmenuji se Monika a více než 18 let se věnuji dětem s autismem a kombinovaným postižením. Jsem máma dospělého syna s autismem a vedu denní stacionář, kde každý den hledám cesty, jak dětem lépe porozumět a pomoci jim zvládat běžné situace.
Ve své práci propojuji strukturované učení, vizuální podporu a rozvoj funkční komunikace. Sdílím jednoduché a ověřené postupy z praxe, které pomáhají dětem k větší samostatnosti a rodičům přinášejí větší klid a jistotu.
Tvořím také strukturované pomůcky (piktogramy, pracovní karty), které dětem pomáhají lépe porozumět světu a zažívat úspěch v každodenním fungování.
👉 Pokud vás zajímá můj příběh, přečtěte si více zde.
Pro víc tipů nás sleduj i na sociálních sítích!
Facebook
Přečti si také na blogu:
- Dobrý život, ne dokonalé chování: jak přemýšlím o autismu dnes
- Sendvičová generace: Když pečujete o rodiče, dítě s autismem, vnoučata a ještě chodíte do práce
- Když slyšíte „za nás to nebylo“: proč autismus nevznikl dnes
- Autismus a změny: Proč jsou nečekané změny pro děti i dospělé s autismem tak náročné
- On ví, co chce. Jen to neumí říct. Jak poznat, že dítě potřebuje náhradní komunikaci?
- a mnoho dalších článků na různá témata