Dítě nereaguje na své jméno. Neslyší, nebo vás jednoduše nevnímá?

„Matýsku, pojď sem.“

Nic.

„Matýsku!“

Dítě si dál hraje. Ani se neotočí, nepodívá se na vás, nedá žádným způsobem najevo, že vás slyšelo.

Zkusíte to znovu. Hlasitěji. Možná už trochu podrážděně. A pak zazvoní oblíbená melodie z pohádky nebo zašustí obal od sušenek. Dítě okamžitě zvedne hlavu.

Nebo je to přesně naopak. Zapnete vysavač a dítě si okamžitě zakryje uši, protože mu zvuk vadí. Jak je možné, že na některé zvuky reaguje tak výrazně, ale na své jméno se ani neotočí?

Takové situace mohou rodiče malých dětí zažívat opakovaně. Někdy mají pocit, že je dítě ignoruje, jindy se začnou obávat, že špatně slyší. A u některých dětí se později ukáže, že nereagování na jméno patřilo mezi první projevy poruchy autistického spektra (PAS).

Možná právě teď pozorujete něco podobného i u svého dítěte. Voláte na něj, snažíte se upoutat jeho pozornost, ale ono jako by vás vůbec nevnímalo.

Nereagování na jméno samo o sobě neznamená, že má dítě autismus. Je to ale signál, kterému stojí za to věnovat pozornost.

Když dítě nereaguje na zavolání. Co se vlastně děje?

Vzpomínám si na situace, kdy jsem na svého syna volala a on se ani neotočil. Někdy to opravdu vypadalo, jako by mě vůbec neslyšel. Jenže pak přišla jiná situace. Nabídla jsem mu jídlo, které měl rád, a reakce byla okamžitá.

Postupně jsem si začala všímat, že nejde jen o samotné reagování na jméno. Potíže se objevovaly také v běžné komunikaci. Syn někdy nerozuměl otázkám, nechápal jednoduché pokyny a obtížné pro něj bylo i vybrat si z několika možností.

Dlouho jsme naráželi na to, že jsme něco řekli, položili otázku nebo nabídli možnost, ale očekávaná reakce nepřicházela. Ne vždy bylo snadné poznat, jestli dítě nerozumí tomu, co říkáme, nedokáže zpracovat tolik informací najednou, nebo neví, jak odpovědět. Právě tady jsem si začala uvědomovat, jak důležité je nejen sledovat, jestli dítě slyší, ale také jestli rozumí tomu, co mu říkáme.

Příčin podobných potíží může být několik.

1. Dítě může mít problém se sluchem

Pokud dítě nereaguje na oslovení, jednou z prvních věcí, kterou je potřeba ověřit, je sluch. Porucha sluchu nemusí vždy znamenat, že dítě neslyší vůbec. Může slyšet některé zvuky lépe než jiné. Může reagovat na hlasité zvuky, hudbu nebo oblíbené zvukové podněty, ale mít potíže s vnímáním řeči.

Rodiče si někdy všimnou, že dítě reaguje, když je vidí, ale když na něj zavolají pouze hlasem, neotočí se. Proto je důležité nechat sluch odborně vyšetřit. Ani to, že dítě prošlo vyšetřením sluchu po narození, automaticky nevylučuje pozdější problém se sluchem.

2. Dítě může mít potíže se zpracováním sociálních podnětů

U dětí s poruchou autistického spektra může být situace odlišná. I když dítě slyší, nemusí vždy zareagovat na oslovení. U některých dětí s autismem může být obtížné věnovat pozornost sociálnímu podnětu, rozpoznat jeho význam a odpovídajícím způsobem na něj reagovat.. U některých dětí s autismem může být obtížné věnovat pozornost sociálnímu podnětu, rozpoznat jeho význam a odpovídajícím způsobem na něj reagovat.

Jméno není jen zvuk. Je to také sociální podnět. Znamená, že nás někdo oslovuje, chce naši pozornost a očekává určitou reakci. Právě v této oblasti mohou mít děti s autismem potíže.

Některé děti nereagují na své jméno ani tehdy, když jsou v klidném prostředí a nic je výrazně nerozptyluje. Jiné reagují jen někdy. Třeba tehdy, když samy něco potřebují nebo když je oslovení spojené s činností, která je zajímá.

3. Dítě je soustředěné na svou činnost

Představte si dítě, které dlouho pozoruje otáčející se kolečko autíčka, skládá kostky nebo sleduje pohybující se předmět. Jeho pozornost je zaměřená na jednu konkrétní věc. Ostatní dění kolem něj jako by ustoupilo do pozadí. Můžete na něj mluvit, volat ho nebo se ho snažit zapojit do jiné činnosti. Reakce ale nepřichází.

U některých dětí s autismem může být přesměrování pozornosti obzvlášť obtížné. Neznamená to, že dítě nechce spolupracovat nebo vás záměrně ignoruje.

4. Dítě může být přecitlivělé na zvuky

Možná jste si všimli ještě něčeho jiného. Vaše dítě si zakrývá uši, když někdo vysává, zapne fén, pustí hlasitější hudbu nebo když se ocitne v rušném prostředí. Někdy mu vadí zvuky, které ostatní lidé téměř nevnímají. Může se lekat zvonění, hlasitého smíchu, štěkotu psa nebo zvuků domácích spotřebičů. V některých situacích si může zacpávat uši, utíkat pryč nebo být velmi neklidné.

U dětí s autismem se může objevovat zvýšená citlivost na zvuky, odborně označovaná jako zvuková hypersenzitivita. Některé zvuky mohou dítě vnímat jako velmi nepříjemné až nesnesitelné. Nejde o rozmazlenost ani o záměrné odmítání běžných činností.

Zajímavé přitom je, že dítě může na jeden zvuk reagovat velmi výrazně, ale na své jméno se vůbec neotočí. Na první pohled to může působit nelogicky. Jenže citlivost na zvuky a schopnost porozumět mluvenému oslovení jsou dvě různé věci. 

Také zde platí, že samotné zakrývání uší není důkazem autismu. Může mít různé příčiny a je dobré sledovat, v jakých situacích se objevuje a jak dítě na jednotlivé zvuky reaguje.

Je nereagování na jméno jedním z prvních příznaků autismu?

Ano. Nereagování na vlastní jméno patří mezi možné časné projevy autismu. U některých dětí si rodiče této odlišnosti všimnou už v prvním roce života. Často jde o jednu z prvních věcí, která jim začne připadat jiná než u ostatních dětí.

Důležité ale je vědět, že žádný jednotlivý projev sám o sobě diagnózu nepotvrzuje.

Čeho dalšího si můžete všimnout?

Pokud dítě nereaguje na své jméno, zkuste se zaměřit také na další projevy v jeho komunikaci a chování:

• Když na něco ukážete prstem, podívá se dítě stejným směrem?

• Ukazuje samo na věci, které ho zajímají?

• Přináší vám hračku, aby vám ji ukázalo?

• Snaží se s vámi sdílet radost nebo zájem?

• Napodobuje vaše gesta a jednoduché činnosti?

• Reaguje na váš úsměv a mimiku?

• Rozumí jednoduchým otázkám a pokynům?

• Dokáže si vybrat mezi dvěma nabízenými možnostmi?

• Používá gesta, například zamávání nebo ukazování?

• Zakrývá si uši při určitých zvucích, například při vysavači, fénu, zvonění nebo v rušném prostředí?

• Rozvíjí se jeho řeč, nebo se vývoj zastavil?

Nejde o to, abyste si doma stanovovali diagnózu. Smyslem je všímat si celkového vývoje dítěte. Právě kombinace několika odlišností v komunikaci, sociálním kontaktu, smyslovém vnímání a hře může být důvodem k odbornému vyšetření.

Proč dítě někdy reaguje a jindy vůbec?

Tohle bývá pro rodiče obzvlášť matoucí. Jednou dítě na své jméno zareaguje, jindy můžete volat několikrát a nestane se vůbec nic.

„Vždyť včera se otočil. Tak proč dnes nereaguje?“

U dítěte s autismem může reakce na oslovení záviset na celé řadě okolností:

• Na tom, čemu právě věnuje pozornost.

• Na prostředí a množství okolních podnětů.

• Na únavě a aktuálním rozpoložení.

• Na tom, zda je pro něj oslovení spojené s něčím, co ho zajímá.

• Na jeho schopnosti přesunout pozornost od jedné činnosti k druhé.

• Na tom, jak náročné je pro něj právě zpracovávat zvuky a další smyslové podněty.

To, že dítě někdy zareaguje, tedy neznamená, že žádné potíže nemá. Stejně tak ale platí, že občasná nereakce na jméno není automaticky známkou autismu.

Co dělat, když dítě nereaguje na své jméno?

Pokud se vám zdá, že dítě na oslovení opakovaně nereaguje, nečekejte, až z toho samo vyroste. Doporučuji postupovat v několika krocích.

1. Nechte vyšetřit sluch.

Obraťte se na pediatra a požádejte o vyšetření sluchu, případně doporučení na ORL nebo foniatrii.

2. Sledujte další projevy komunikace.

Všímejte si nejen reakce na jméno, ale také ukazování, gest, společné pozornosti, napodobování, porozumění otázkám a pokynům a vývoje řeči.

3. Všímejte si reakcí na zvuky.

Zaznamenejte si, které zvuky dítěti vadí, v jakém prostředí si zakrývá uši a zda se jeho reakce opakují. Tyto informace mohou být užitečné při konzultaci s odborníkem.

4. Promluvte si s pediatrem o vývoji dítěte.

Pokud máte podezření na odlišný vývoj, požádejte o další vyšetření. Podle situace může být vhodné vyšetření u dětského psychologa, psychiatra, neurologa nebo ve specializovaném pracovišti, které se věnuje diagnostice autismu.

5. Neodkládejte podporu komunikace.

Nemusíte čekat na konečnou diagnózu, abyste dítěti pomáhali komunikovat. Pokud má potíže s porozuměním nebo vyjadřováním, můžete začít s jednoduchými gesty, obrázky a vizuální podporou.

Jak dítě oslovovat, když na své jméno nereaguje?

Když dítě nereaguje, přirozeně to zkoušíme znovu.

„Adámku! Adámku! Adámku!“

Voláme jednou, podruhé, potřetí. Někdy zvýšíme hlas, protože máme pocit, že nás dítě jednoduše neslyší. Chceme upoutat jeho pozornost a dát mu najevo, že s ním potřebujeme mluvit. Jenže pokud je dítě v danou chvíli silně soustředěné na svou činnost nebo má potíže s přesouváním pozornosti, opakované volání nemusí přinést očekávanou reakci.

Co tedy můžeme zkusit jinak?

• Přiblížit se k dítěti a oslovit ho z menší vzdálenosti.

• Počkat na okamžik, kdy není úplně ponořené do své činnosti.

• Používat krátké a srozumitelné věty.

• Přidat gesto nebo ukázat předmět, o kterém mluvíme.

• Dát dítěti dostatek času na reakci.

• Všímat si i jiných způsobů, kterými dítě dává najevo, že nás vnímá.

Učíme se společně hledat způsob, jak si lépe porozumět. Ještě jedna důležitá věc: nevyžadujte za každou cenu oční kontakt. To, že se dítě nepodívá přímo do očí, neznamená, že vás nevnímá.

Nejde o to, aby se dítě pokaždé na zavolání otočilo nebo se nám dívalo do očí. Důležité je, abychom postupně našli způsob, jak spolu komunikovat a vzájemně si rozumět.

Když slova nestačí, mohou pomoci obrázky

Některé děti s autismem lépe rozumějí tomu, co vidí, než tomu, co slyší. Mluvená slova rychle zazní a zmizí, zatímco obrázek zůstává před dítětem tak dlouho, jak potřebuje.

Právě proto mohou být fotografie, komunikační kartičky, piktogramy a další vizuální pomůcky užitečnou podporou při každodenním dorozumívání.

Jak mohou obrázky usnadnit komunikaci?

Představte si obyčejnou situaci. Chcete dítěti říct, že půjdete ven. Několikrát ho oslovíte, vysvětlujete, co se bude dít, ale dítě nereaguje. Možná vám nerozumí, možná je zabrané do své činnosti. Zkuste mu společně se slovy ukázat fotografii nebo obrázek bot či procházky. Dítě tak dostane informaci nejen sluchem, ale také zrakem.

Podobně můžete pomocí obrázků nabídnout dvě možnosti. Chceš jablko, nebo banán? Chceš si hrát s autíčkem, nebo s kostkami?

Pro některé děti je právě výběr z více možností náročný. Ne proto, že by nechtěly odpovědět, ale protože potřebují více času na zpracování otázky a pochopení toho, co se od nich očekává.

Začněte proto jednoduše. Nabídněte dvě známé věci, ukažte jejich obrázky a dejte dítěti čas. Nemusí odpovídat slovy. Může na obrázek ukázat, podat vám kartičku nebo jiným způsobem vyjádřit svou volbu.

Komunikace totiž nezačíná až ve chvíli, kdy dítě začne mluvit.

Jaké pomůcky mohou dítěti pomoci?

V našem e-shopu Autismus a my připravujeme pomůcky, které vycházejí z každodenních potřeb dětí s autismem a jejich rodičů.

• Komunikační kartičky a piktogramy pomáhají při běžných denních činnostech, při výběru jídla, hraček nebo aktivit. Dítě díky nim může lépe porozumět tomu, co se bude dít, a postupně se učit samo vyjadřovat své potřeby.

• Komunikační kniha umožňuje mít obrázky přehledně uspořádané na jednom místě. Dítě si může vybírat z jednotlivých kartiček a postupně rozšiřovat možnosti svého vyjadřování.

• Obrázkové kartičky pro nejmenší můžete využít při společné hře, pojmenovávání známých předmětů a rozvíjení porozumění. Začněte s obrázky věcí, které dítě dobře zná a má rádo.

Nemusíte začínat s desítkami obrázků. Někdy úplně stačí dvě kartičky a jedna jednoduchá otázka. Důležité je, aby dítě pochopilo, že pomocí obrázku může něco ovlivnit, něco si vybrat nebo vám sdělit, co potřebuje.

Pokud hledáte pomůcky pro rozvoj komunikace, podívejte se na naši nabídku komunikačních kartiček a pomůcek Autismus a my.

Obrázkové pomůcky samozřejmě nenahrazují vyšetření sluchu ani odbornou podporu. Mohou ale být jednou z cest, jak dítěti usnadnit každodenní komunikaci.

Když vyšetření neukáže, co dítě skutečně dokáže

Jedna zkušenost pro mě byla obzvlášť důležitá. Při vyšetření na foniatrii vyšly synovi špatné výsledky sluchu. Jenže problém nebyl tak jednoduchý, jak výsledky na první pohled naznačovaly. Syn tehdy nedokázal správně reagovat na pokyny, nerozuměl vždy tomu, co se po něm chce, a spolupráce při vyšetření pro něj byla velmi obtížná. Postupně se ukazovalo, že do výsledků výrazně zasahuje také jeho schopnost porozumět zadání a spolupracovat.

Jak syn dozrával, lépe rozuměl tomu, co po něm chceme, a dokázal více spolupracovat. Zlepšoval se i průběh vyšetření a jeho výsledky. Tato zkušenost mi ukázala, jak důležité je při vyšetřování dětí zohlednit nejen samotný výsledek, ale také to, zda dítě rozumí zadání a dokáže na něj přiměřeně reagovat.

Samozřejmě to neznamená, že můžeme vyšetření sluchu vynechat nebo špatné výsledky automaticky přičítat autismu. Je ale důležité, aby odborníci při vyšetření zohlednili také vývojové a komunikační možnosti dítěte.

Dítě totiž nemusí být schopné ukázat, co všechno ví a umí, pokud nerozumí tomu, co se po něm právě chce.

Co bych chtěla říct rodičům, kteří právě hledají odpovědi

Pokud vaše dítě nereaguje na jméno, možná si kladete spoustu otázek. Možná vás napadlo, jestli špatně slyší, jestli vás ignoruje, nebo jestli může jít o autismus. Znám ten pocit, kdy se snažíte pochopit, proč vaše dítě reaguje jinak, než jste čekali.

Z vlastní zkušenosti vím, že někdy je potřeba naučit se vnímat i ty nejmenší projevy komunikace. Reakce nemusí vypadat tak, jak jsme zvyklí. Nemusí to být otočení hlavy, pohled do očí nebo slovní odpověď. Někdy nám dítě odpovídá jinak. A naším úkolem je postupně poznat, jak jeho způsob komunikace vypadá.

To ale neznamená, že máme přehlížet signály, které nás znepokojují. Pokud dítě opakovaně nereaguje na jméno, je důležité nechat vyšetřit sluch a poradit se o jeho vývoji s odborníkem. Nemusíte mít jistotu, že jde o autismus. Stačí, že máte obavy o své dítě. Včasné vyšetření a podpora mohou dítěti i celé rodině výrazně pomoci.

Protože každé dítě má svůj způsob, jak nám dává najevo, že nás vnímá. Jen se ho někdy musíme naučit rozpoznat.

Časté otázky: Dítě nereaguje na své jméno

O autorce

Jmenuji se Monika a více než 18 let se věnuji dětem s autismem a kombinovaným postižením. Jsem máma dospělého syna s autismem a vedu denní stacionář, kde každý den hledám cesty, jak dětem lépe porozumět a pomoci jim zvládat běžné situace.

Ve své práci propojuji strukturované učení, vizuální podporu a rozvoj funkční komunikace. Sdílím jednoduché a ověřené postupy z praxe, které pomáhají dětem k větší samostatnosti a rodičům přinášejí větší klid a jistotu.

Tvořím také strukturované pomůcky (piktogramy, pracovní karty), které dětem pomáhají lépe porozumět světu a zažívat úspěch v každodenním fungování.

👉 Pokud vás zajímá můj příběh, přečtěte si více zde.

Pro víc tipů nás sledujte i na sociálních sítích!

 Facebook

 Instagram

Přečti si také na blogu:

• Ty ho moc chráníš. Opravdu? Co rodiče dětí s autismem chtějí, aby ostatní pochopili
• Piktogramy nebo fotografie? Co je lepší pro dítě s autismem?
• Praktické dovednosti u dětí: Proč jsou důležitější, než si myslíme
• Piktogramy pro děti s autismem: Jak pomáhají porozumění a denní rutině
• On ví, co chce. Jen to neumí říct. Jak poznat, že dítě potřebuje náhradní komunikaci?
• a mnoho dalších článků na různá témata