„Děti s autismem přece mají rády pořádek.“
Tuto větu slýchám poměrně často. Je pravda, že některé děti s autismem potřebují mít všechno na svém místě. Všimnou si každé změny, vadí jim přemístění oblíbených věcí a pořádek jim pomáhá cítit se bezpečně.
Jenže stejně jako u mnoha dalších projevů autismu ani tady neplatí jednoduché pravidlo.
Některé děti skutečně vyžadují přesný řád. Jiné naopak sbírají nejrůznější předměty a kolem sebe vytvářejí zdánlivý chaos, ve kterém se ale dokonale orientují.
Stejně jako u nás všech. Někdo potřebuje mít doma všechno srovnané, jiný se cítí dobře i v určitém nepořádku. Lidé s autismem nejsou výjimkou.
Potřeba řádu u dětí s autismem
Pro mnoho dětí s autismem představuje pořádek pocit bezpečí. Když mají věci na svém místě a den probíhá podle známého režimu, lépe zvládají stres i nečekané změny.
Proto často pomáhá:
- stálé místo pro oblíbené věci,
- přehledně uspořádaný pokoj,
- vizuální označení boxů, polic nebo zásuvek,
- pravidelný denní režim,
- předvídatelnost.
Takové prostředí dítěti usnadňuje orientaci a snižuje množství situací, které musí řešit.
Můj syn je pravý opak
Můj syn patří do skupiny dětí, které pořádek nikdy příliš nevyhledávaly.
Od dětství sbírá víčka od lahví, letáky, vizitky, obaly, různé papírky i drobnosti, které by většina lidí bez váhání vyhodila.
Samozřejmě jsem se snažila zavést systém.
Vytvářela jsem vizuální označení, co kam patří, společně jsme uklízeli a opakovaně jsme nastavovali jednoduchá pravidla.
Vždy to ale fungovalo jen krátkou dobu.
Chaos, který měl svůj vlastní řád
Po letech jsem si všimla jedné zajímavé věci.
I když jeho pokoj působil na první pohled neuspořádaně, syn přesně věděl, kde co má.
Když jsem jeho sbírky srovnala nebo uklidila podle své představy pořádku, přestal se orientovat. Najednou hledal věci, které předtím bez problémů našel.
To, co pro mě byl chaos, bylo pro něj funkční uspořádání.
Právě tehdy jsem si uvědomila, že můj způsob organizace nemusí být ten správný pro něj.
Proč některé děti sbírají nejrůznější předměty?
Sbírání různých drobností není u některých lidí s autismem ničím neobvyklým.
Příčin může být více:
- silný zájem o určitý typ předmětů,
- potřeba jistoty a známých věcí,
- obliba konkrétních barev, tvarů nebo materiálů,
- vzpomínky spojené s daným předmětem,
- radost ze samotného sbírání.
To, co dospělému připadá jako bezcenný papírek nebo víčko, může mít pro dítě velký význam.
Má smysl dítě učit pořádku?
Určitě ano.
Schopnost organizovat si své věci je důležitou součástí samostatného života. Dítě proto má smysl učit uklízet, třídit věci a používat různé organizační systémy.
Jen není cílem vytvořit pokoj jako z katalogu.
Mnohem důležitější je, aby mělo dítě systém, ve kterém se orientuje a který mu pomáhá fungovat.
Dobře fungují například:
- boxy na jednotlivé typy předmětů,
- fotografie nebo piktogramy označující, co kam patří,
- rozdělení pokoje na jednotlivé zóny,
- pravidelné společné třídění věcí,
- jednoduchá pravidla, která dítě zvládne dodržovat.
Pikrogramy, které můžete využít k označení. Máme i v celé sadě, v laminované verzi i v PDF souboru
Když se sbírky stěhují po celém bytě
U některých dětí nezůstávají jejich „poklady“ jen v pokoji. Postupně se začnou objevovat na jídelním stole, kuchyňské lince, v obývacím pokoji nebo na dalších místech, která využívá celá rodina.
To bývá náročné nejen pro rodiče, ale i pro sourozence nebo partnera.
Respekt k potřebám dítěte totiž neznamená, že musí ustoupit potřeby všech ostatních členů domácnosti.
Velmi dobře se osvědčuje, když má dítě svůj vlastní prostor, kde může své sbírky uchovávat a organizovat podle sebe. Může to být část pokoje, police, skříňka nebo několik boxů určených právě na jeho poklady.
Ve společných prostorách je ale dobré nastavit jasná pravidla. Kuchyň, jídelní stůl nebo obývací pokoj slouží celé rodině a je důležité, aby se v nich cítil dobře každý.
I zde může pomoci vizuální podpora nebo jednoduchá pravidla připomínající, kam sbírky patří.
Nejde o zákaz sbírání. Jde o hledání rovnováhy mezi potřebami dítěte a ostatních členů rodiny.
Kdy už sbírání přestává být v pořádku?
Většina sbírek je zcela neškodná a může být součástí zájmů dítěte.
Někdy se ale může stát, že potřeba hromadit předměty začne výrazně narůstat. Dítě si nedokáže představit, že by cokoli vyhodilo, sbírky zabírají stále více prostoru nebo vyvolávají velkou úzkost při jakémkoli pokusu o změnu.
V krajních případech může množství nahromaděných věcí ohrožovat zdraví. Nejen fyzické, například když brání bezpečnému pohybu po bytě nebo zhoršují hygienické podmínky, ale i psychické. Neustálá potřeba sbírat, strach něco vyhodit nebo časté konflikty kvůli věcem mohou být velkou zátěží pro dítě i celou rodinu.
Pokud máte pocit, že sbírání přestává být běžným zájmem a začíná výrazně ovlivňovat každodenní život, je vhodné situaci konzultovat s psychologem nebo jiným odborníkem, který má zkušenosti s autismem. Cílem není dítě o jeho poklady připravit, ale najít způsob, jak zachovat jeho pocit bezpečí a zároveň zajistit, aby domov zůstal bezpečným a příjemným místem pro všechny.
Každé dítě je jiné
Autismus nevypadá u každého stejně.
Stejně jako se liší zájmy, komunikace nebo citlivost na podněty, liší se i vztah k pořádku.
Některé děti potřebují mít všechno přesně srovnané.
Jiné mají kolem sebe spoustu věcí a orientují se ve svém vlastním systému lépe než kdokoli jiný.
Nejdůležitější není splnit představu okolí o dokonale uklizeném pokoji. Důležité je, aby prostředí dítěti pomáhalo cítit se bezpečně, podporovalo jeho samostatnost a umožňovalo mu dobře fungovat.
O autorce
Jmenuji se Monika a více než 18 let se věnuji dětem s autismem a kombinovaným postižením. Jsem máma dospělého syna s autismem a vedu denní stacionář, kde každý den hledám cesty, jak dětem lépe porozumět a pomoci jim zvládat běžné situace.
Ve své práci propojuji strukturované učení, vizuální podporu a rozvoj funkční komunikace. Sdílím jednoduché a ověřené postupy z praxe, které pomáhají dětem k větší samostatnosti a rodičům přinášejí větší klid a jistotu.
Tvořím také strukturované pomůcky (piktogramy, pracovní karty), které dětem pomáhají lépe porozumět světu a zažívat úspěch v každodenním fungování.
👉 Pokud vás zajímá můj příběh, přečtěte si více zde.
Pro víc tipů nás sleduj i na sociálních sítích!
Facebook
Přečti si také na blogu:
- Autismus a změny: Proč jsou nečekané změny pro děti i dospělé s autismem tak náročné
- Dovolená s dospělým synem s autismem. Co mě v Itálii naučily tři generace rodičů
- On ví, co chce. Jen to neumí říct. Jak poznat, že dítě potřebuje náhradní komunikaci?
- Jak reagovat na meltdown u dítěte s autismem? Proč fyzické tresty nepomáhají
- Dítě si neumí hrát? Hra je dovednost, kterou se některé děti potřebují naučit
- a mnoho dalších článků na různá témata
Často kladené otázky (FAQ)
Ne. Je to jeden z častých mýtů. Některé děti pořádek vyžadují, jiné se orientují ve svém vlastním systému a nepotřebují mít vše dokonale uspořádané.
Sbírání různých věcí může souviset se speciálními zájmy, smyslovým vnímáním, potřebou jistoty nebo osobním významem, který dítě předmětům přikládá.
Lepší je uklízet společně. Pokud dítěti bez domluvy přerovnáte nebo vyhodíte jeho věci, může ztratit orientaci a změnu velmi těžce nést.
Pomáhá vymezit dítěti vlastní prostor pro jeho poklady a zároveň nastavit jasná pravidla pro společné prostory. Cílem není sbírání zakázat, ale najít způsob, aby se doma cítili dobře všichni členové rodiny.
Ano. Označení boxů, polic nebo zásuvek pomocí piktogramů či fotografií může dítěti usnadnit orientaci i samostatný úklid. Nezmění ale jeho přirozený vztah k pořádku – pomáhají hlavně vytvořit funkční systém.
Pokud množství hromaděných věcí výrazně omezuje běžný život dítěte, vede k častým konfliktům, způsobuje velkou úzkost nebo začíná ohrožovat bezpečnost a zdraví dítěte či celé rodiny, je vhodné situaci probrat s odborníkem, který má zkušenosti s autismem.
Záleží na situaci. Pokud dítě potřebuje mít oblíbený předmět u sebe jako zdroj jistoty, není důvod mu v tom vždy bránit. Pokud ale začne přenášet větší množství věcí nebo zaplňuje společné prostory, je vhodné nastavit jasná pravidla. Pomáhá, když má dítě své vlastní místo pro sbírky a může si vybrat jeden nebo dva předměty, které si vezme s sebou. Cílem není sbírání zakázat, ale najít rovnováhu mezi potřebami dítěte a fungováním celé rodiny.
Ne. Zdánlivý nepořádek nemusí znamenat, že je dítě nepořádné. Mnoho dětí s autismem se ve svém vlastním systému velmi dobře orientuje a známé předměty jim přinášejí pocit jistoty a bezpečí. To, co dospělému připadá jako chaos, může mít pro dítě jasný řád. Navíc se sbírky i množství předmětů často mění s věkem, zájmy a vývojovým obdobím dítěte. Důležité je sledovat, zda sbírání dítěti pomáhá v běžném fungování, nebo zda už začíná negativně ovlivňovat jeho život či život celé rodiny.